Project 180 ---->HERE
Imaginary world ---->HERE
Reklamy piš sem ! ...Clik...
Čarodějky....Clik.....
Každý komentář potěší a zahřeje na srdíčku....Tímto vás tedy prosím o komentáře hlavně k povídkám :)

Imaginary world-Chapter 1,Part 2

30. března 2013 v 12:41 | NatySs |  Moje povídky-Fantasy
Umím trochu vařit,ale nic moc.Umím jen udělat těstoviny a brambory,palačinky.A toho se rychle přejím.A pak mě napadla jedna věc.Zavolám tátovi,ať si pro mě přijede ! Jsem jen v prvním patře ! Zkusím jít na půdu v podkroví a když tam signál nebude,tak vylezu na střechu ! Signál tady určitě někde musí být ! Vylezla jsem na půdu a otáčela se do všech směrů.Popošla jsem o krok doprava a zakopla.Mnula jsem si nos,ze kterého tekla krev.Já mám zlomený nos ! pomyslela jsem si a zaúpěla.Bolelo to jako čert a já se podívala,o co jsem zakopla.Údivem mi spadla čelist a já zůstala jen omámeně zírat.Na podlaze byla postavená truhlička levandulově modré barvy se zlatým zdobením.Od celého domu se značně lišila.Nebyla stará,ošuntělá a nebo výstřední. Byla tak stará a vypadala tak nově.Děsila mě a zároveň svým způsobem uklidňovala. Odpuzovala mě a zároveň přitahovala.Říkala mi,ať se jí nedotýkám a volala mě, abych ji otevřela.Byla nebezpečná i bezbranná,záhadná i normální a mátla mě. Pomalu jsem se zvedla a jako v transu k ní došla.Něco v mé hlavě křičelo "Nech ji na pokoji !" ,ale já neuposlechla.Byla jsem jak Pandora a truhličku otevřela.Přesně jako v řeckých bájích nebo Flynnu Carsnovi se na mne vyřítilo snad to nejskrytější zlo, které kdy na Zemi bylo.Mihl se kolem mě strach,pláč,smutek, zášť,nemoci a … Tátův obličej.Okamžitě jsem si jednu vrazila, abych se probrala.Asi mi vážně už straší ve věži ! Vždyť táta byl skvělý, byl jako moje matka(v tom smyslu,že se o mne staral) a teď kolem mě prolétne jeho obličej spolu s těmi hrůznými věcmi ! A v mé mysli došlo k tomu,že jsem si vzpomněla na truhličku. Já ji nechala otevřenou ! Natáhla jsem se po víčku,ale už moc pozdě.Ven vylétlo to nejhorší.Smrt.Zděšeně jsem se podívala na dno truhličky,na kterém ležel ušmudlaný starý deník.To bylo to jediné,co tam z těch hrůz zbylo.Pomalu,ale jistě jsem začala panikařit.Vjela jsem si rukama do vlasů sesunula se k zemi a prostě jen seděla.Doléhalo na mě tíživé,zoufalé,zničující ticho. V dáli se rozezněl dětský pláč,a tichounké volání o pomoc.Před slunce se natáhl obrovský černý mrak,zvětšoval se a zvětšoval,až překryl celou oblohu. Všechny barvy zšedly a svět ztratil jas a krásu.A za to jsem mohla já.Zničila jsem to krásné, jasné,to co dávalo světu jedinečnost.Zničeně jsem sáhla po deníku,ve kterém jsem hledala útěchu.Pomalu jsem ho otevřela a očekávala zázrak.Doufala jsem,že v něm najdu řešení,ale nic.Zažloutlé stránky byly prázdné.Z nějakého popudu jsem si rukou hmátla do kapsy,vylovila propisku,cvakla a začala psát.Netuším co,ale psala jsem. Bylo to zvláštní,děsivé.Neovládala jsem tělo ani mysl a dostala jsem se do stavu jakési beztíže a začalo se mi vše rozmazávat a já místo svých ruk viděla bílo-černé tlapy.Pak na mne dolehla tma a já nic nevnímala a nic si nepamatuji." Jess. Jess!" probralo mě jemné šeptání a třesení ruky na mém rameni.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Naty Naty | Web | 8. července 2013 v 22:28 | Reagovat

Wow.. musíš dopsat pokračování, je to super :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama