Project 180 ---->HERE
Imaginary world ---->HERE
Reklamy piš sem ! ...Clik...
Čarodějky....Clik.....
Každý komentář potěší a zahřeje na srdíčku....Tímto vás tedy prosím o komentáře hlavně k povídkám :)

Březen 2013

Imaginary world-Chapter 1,Part 2

30. března 2013 v 12:41 | NatySs |  Moje povídky-Fantasy
Umím trochu vařit,ale nic moc.Umím jen udělat těstoviny a brambory,palačinky.A toho se rychle přejím.A pak mě napadla jedna věc.Zavolám tátovi,ať si pro mě přijede ! Jsem jen v prvním patře ! Zkusím jít na půdu v podkroví a když tam signál nebude,tak vylezu na střechu ! Signál tady určitě někde musí být ! Vylezla jsem na půdu a otáčela se do všech směrů.Popošla jsem o krok doprava a zakopla.Mnula jsem si nos,ze kterého tekla krev.Já mám zlomený nos ! pomyslela jsem si a zaúpěla.Bolelo to jako čert a já se podívala,o co jsem zakopla.Údivem mi spadla čelist a já zůstala jen omámeně zírat.Na podlaze byla postavená truhlička levandulově modré barvy se zlatým zdobením.Od celého domu se značně lišila.Nebyla stará,ošuntělá a nebo výstřední. Byla tak stará a vypadala tak nově.Děsila mě a zároveň svým způsobem uklidňovala. Odpuzovala mě a zároveň přitahovala.Říkala mi,ať se jí nedotýkám a volala mě, abych ji otevřela.Byla nebezpečná i bezbranná,záhadná i normální a mátla mě. Pomalu jsem se zvedla a jako v transu k ní došla.Něco v mé hlavě křičelo "Nech ji na pokoji !" ,ale já neuposlechla.Byla jsem jak Pandora a truhličku otevřela.Přesně jako v řeckých bájích nebo Flynnu Carsnovi se na mne vyřítilo snad to nejskrytější zlo, které kdy na Zemi bylo.Mihl se kolem mě strach,pláč,smutek, zášť,nemoci a … Tátův obličej.Okamžitě jsem si jednu vrazila, abych se probrala.Asi mi vážně už straší ve věži ! Vždyť táta byl skvělý, byl jako moje matka(v tom smyslu,že se o mne staral) a teď kolem mě prolétne jeho obličej spolu s těmi hrůznými věcmi ! A v mé mysli došlo k tomu,že jsem si vzpomněla na truhličku. Já ji nechala otevřenou ! Natáhla jsem se po víčku,ale už moc pozdě.Ven vylétlo to nejhorší.Smrt.Zděšeně jsem se podívala na dno truhličky,na kterém ležel ušmudlaný starý deník.To bylo to jediné,co tam z těch hrůz zbylo.Pomalu,ale jistě jsem začala panikařit.Vjela jsem si rukama do vlasů sesunula se k zemi a prostě jen seděla.Doléhalo na mě tíživé,zoufalé,zničující ticho. V dáli se rozezněl dětský pláč,a tichounké volání o pomoc.Před slunce se natáhl obrovský černý mrak,zvětšoval se a zvětšoval,až překryl celou oblohu. Všechny barvy zšedly a svět ztratil jas a krásu.A za to jsem mohla já.Zničila jsem to krásné, jasné,to co dávalo světu jedinečnost.Zničeně jsem sáhla po deníku,ve kterém jsem hledala útěchu.Pomalu jsem ho otevřela a očekávala zázrak.Doufala jsem,že v něm najdu řešení,ale nic.Zažloutlé stránky byly prázdné.Z nějakého popudu jsem si rukou hmátla do kapsy,vylovila propisku,cvakla a začala psát.Netuším co,ale psala jsem. Bylo to zvláštní,děsivé.Neovládala jsem tělo ani mysl a dostala jsem se do stavu jakési beztíže a začalo se mi vše rozmazávat a já místo svých ruk viděla bílo-černé tlapy.Pak na mne dolehla tma a já nic nevnímala a nic si nepamatuji." Jess. Jess!" probralo mě jemné šeptání a třesení ruky na mém rameni.

Sbohem,zlatíčka

28. března 2013 v 20:31 | NatySs |  Já a koně
Vítejte u mého prvního článku o koních. Začínáme trochu smutněji,kapesníky ale snad potřebovat nebudete.
Vše začíná jednoho sychravého podzimního dne. To se seznamuji s naší povedenou čtyřkou. Jsou to asi nejzlobivější poníci na světě. Bony si nenechá sáhnout na hlavu a na mě je strašně vysoký. Tomáš má přecitlivělá záda a pořád mu něco je (jinak zlatíčko). Endy si nenechá vyčistit kopyta a je trochu kulatější,takže na něj skáčete do dálky :) A nakonec ten nejmenší a nejkousavější poník : Pablo. S nimi jsem prožila velice zajímavé tři roky. Letos však vše skončilo. Stáj se zavírá a poníci jsou pryč. Tímto bych chtěla poprosit každého,kdo zná ryzáka Bonyho, téměř černého křížence Endyho se stojatou hřívou a bělouše Tomáše s citlivými zády,aby mi dal vědět. Po těch chlapících se mi moc stýská a chtěla bych je moc vidět, hlavně Enyska. O jediném Pablovi mám zprávy.
Díky
Další sbohem jsem musela dát úžasné klisničce Besipce. Tu už nikdy nikdo nevrátí. Nikdy nezapomenu na první cval v životě na tomto úžasném koníkovi. Díky ní jsem se přestala cvalu bát. Tímto Ti Besipko děkuji a vzkazuji ti,že ač tě skolila kolika, nikdy na tebe nezapomenu.
Sbohem, má zlatíčka

Být svůj nebo divný ?

28. března 2013 v 19:34 | NatySs
Výstřednost. Toto je vcelku relativní pojem. Možná se ten výstřední snaží být svůj nebo vypadat jinak,vzepřít se systému a všechny ohromit. A nebo to je jen nějaký podivín,co se asi trochu zbláznil. Výstřednost je možnost se projevit a trochu někomu pocuchat nervy,nebo se jen zviditelnit a ve spoustě případů zesměšnit. Občas Vám výstřednost může pomoci i velmi uškodit. Někdo se takových lidí bojí. Ale právě on/ona Vám může zachránit život nebo se stát vaším životním partnerem/kou. Je to téměř normální životní styl, jen s tím,že ti lidé nejdou se stádem a projevují se samostatně.Být výstřední je možná lepší. Jste uvolněnější a máte mnohem větší možnosti a můžete být šťastnější.Díky tomu možná butete mít i bohatší život.

Imaginary world-Chapter 1,Part 1

28. března 2013 v 9:25 | NatySs |  Moje povídky-Fantasy
Pokračování o Jess a světu z deníku.Užijte si to.

"Jess,jsme doma !"ozval se hlas a já jsem byla probuzena.Spala jsem skoro deset hodin na cestě z našeho útulného domova,kde jsme byli rodina.Před týdnem se naši rozvedli a já jsem byla přidělena matce do péče.Příšerná soudkyně,která nechápal mou situaci.Bála jsem se matky,neznala jsem ji.Od mala chodila k dálnici a lákala řidiče do karavanu. Byla to šlapka.Hnusila se mi a otci taky. Otec mě vychovával, utěšoval a dokonce i kojil. Matka mu vždy nechávala mateřské mléko na stole a on mi ho dával z lahvičky.On mi chodil na třídní schůzky a když byl jednou nemocný,tak za něj mamka musela jít.Byla to taková ostuda ! Chodila jsem do 9.A a ona mě hledala v 5.A ! Šla za mě zjistit známky a ani nevěděla do které třídy chodím ! Nevěděla dokonce ani školu.Ani tyhle argumenty nepomohly. Odtrhli mě od otce a já ho nejspíš nikdy neuvidím.Když se brali,tak už mamka byla těhotná a ne s tátou. Neznám svého biologického otce.Ale prý vypadá skoro jako já.Je mi patnáct a tuhle zprávu jsem se dozvěděla před rokem,spolu s otcem.A tehdy to začalo.,,JESS !!! Pohni sebou a odnes si věci !"Tiše jsem si povzdechla a zvedla se.Vystoupila jsem z našeho starého "brouka" a vzala si svoje tašky,tedy jejich část.Pomalu jsem pod tím nákladem šla po cestičce a zastavila se před domem.Tedy spíše srub,natřený barvou,odstínem "cihla".Byl příšerný,děsivý a ohavný.Cihlově rudý spodek a střechu s béžovými taškami.Brrr ! A vevnitř to bylo ještě horší.Stěny natřené na černo a zlatý strop se světly,nábytkem a vším možným z proutí. "Pokoj máš nahoře"ozvala se za mnou mamka.Vyšla jsem tedy po schodech s proutěným kobercem a šla kolem dveří s nápisem půda,mamka a Jess. Strčila jsem tedy do dveří na kterých bylo Jess a ocitla se v malé místnosti s oknem.V rohu u něj stála postel,na druhé straně psací stolek a vedle něj skříň.I toto skromné vybavení se sem jen s obtížemi vešlo.Položila jsem tašky a vyšla na chodbu.Mamka dole vyřizovala něco se stěhovákem a já se rozhodla mrknout se na její pokoj.Opatrně jsem pootevřela dveře a nahlédla do pokoje.Byl skoro sedmkrát takový.Obrovská postel,tři skříně,luxusní koberec a kůže z ledního medvěda,obrovský stůl s počítačem,notebookem,pevnou linkou,mobilem do práce,mobilem do soukromí a …Zamrazilo mě. Bylo tam její prádlo,ve kterém dělala šlapku.Myslela jsem,že s tím skončila.Zklamala mě.Znovu.Povzdechla jsem si a šla do svého,no,já ani nevím,jestli se tomu tak dá říkat,do svého pokoje.V kapse mi zapípal mobil a já zjistila,že se mi už zase vybil.Rychle jsem vytáhla nabíječku a začala hledat zásuvku.Našla jsem,nějakým zázrakem.Rychle jsem mobil zapojila a našla v kontaktech taťku.Dala jsem v nabídce zavolat.Nešlo to.Koutkem oka jsem se podívala na horní část displeje.Žádný signál.Vztekle jsem mrskla mobilem na stůl, až z něj odlétl kryt i s baterkou. Zalitovala jsem toho a sehnula se k podlaze pro oba dva zatoulané kousky mobilu.Jak jsem stála proti dveřím,nemohlo se stát nic jiného,než že někdo ty dveře otevře.Popolétla jsem o hodný kus dál a chytla se za tepající hlavu. "Jess ?" ozvala se mamka.Sykla jsem bolestí a stoupla si. "Večeře je na stole."ohlásila mi mamka a já nevěřícně pozvedla obočí.Ona umí vařit ? problesklo mi hlavou.Sešla jsem do jídelny a sedla ke stolu.Zajímalo mě,co bude k jídlu.Mamka se vrátila z kuchyně a v ruce nesla krabici z pizzerie a dva talířky.Tiše jsem zamručela a zadoufala,že pizza bude aspoň teplá.Zase špatně.Pizza byla tvrdá, studená a chutnala trochu po plísni, měla okrájené okraje.Udělalo se mi nevolno a zvedla se. "Ty nechceš ?"otázala se mamka. "Ne,díky. Už jsem viděla dost a můj žaludek taky.Sbohem." odpověděla jsem v běhu do pokoje.Ještě chvíli a opravdu by se mi udělalo velmi špatně.Zabouchla jsem dveře pokoje a úlevou vydechla.Zády jsem byla přitisklá na dveře a přerývaně dýchala a klepala se.Ulevilo se mi,že už nemusím být u okrájené pizzy od plísně,tvrdé jako křemen a studené jako ruka vodních nymf z mé nejoblíbenější knížky.Ale děsilo mě,co budu jíst dál.

Imaginary world-Předmluva

27. března 2013 v 9:47 | NatySs |  Moje povídky-Fantasy
První díl,tedy spíše předmluva k Imaginary world
Předmluva
Jsem dívka.Osamělá dívka.Můj život byl nudný do té doby,než jsem se dozvěděla,že se moji rodiče rozvádí a že se s mámou stěhujeme na velmi opuštěné místo.Místo bez internetu a elektřiny,bez jakýchkoli vymožeností,se studnou s vodou a suchým záchodem.Bez otce,jenž mi dodával sebedůvěru a byl mi vždy nablízku ku pomoci. Bez jeho rad.Byl tak moudrý,na rozdíl od mé matky.Roztržité,ignorující mě a věčně pracující a unavené matky.Šel z ní strach.Nikdy mě nepřebalovala,ani nekojila,v noci neutěšovala a ani nehoupala v kolébce.Po nocích chodila kolem dálnice a lákala řidiče do svého karavanu.Byla to šlapka.V noci byla u dálnice a přes den spala.Neznaly jsme se a ona se mě bála.Nevěděla jsem proč,ale pak jsem to pochopila. Jmenuji se Jessica Rossalina Anne Porcerová a povím vám svůj osud,svůj příběh.Příběh o neexistujících světech a tajemství mé matky i mém,o tajemném deníku na zatuchlé půdě,o písmu v něm,psaným mou rukou a o neuvěřitelném dobrodružství.O tom,jak jsem změnila svět.

Nová rubrika-Nový zájem

26. března 2013 v 22:13 | NatySs |  Diary and my feelings
Ahoj,
první díl Deníčku a s ním i nová rubrika.Rubrika se jmenuje Moje povídky-Sci-fi. Zenhle žánr je můj oblíbený a hrozně ráda na toto téma píšu.Tak se můžete těšit na takový kousek mého světa s věcmi,které miluji.A jinak Vám chci doporučit Magoniteriskou akademii magických umění,je to takové napětí a možnost se odreagovat a poznat nové lidi,tak šup. A také bych chtěla poděkovat Fenderovi alias Sarielovi za nádherný dess.Možná už příští týden čekejte první fotky z koní,jedeme se na ně poprvé podívat a je to úplně super,poprvé budu mít na starosti koně,možná dva :).Ne že bych se o koně nestarala,ale tenhle/tahle/tihle/tyhle budou skoro jako moji vlastní :).Tak si užívejte a holky,bacha na koledníky !:D

Seznamte se

25. března 2013 v 16:54 | NatySs |  Magoniteriská akademie magických umění
Seznamte se s třídou Divodějů na Magoniteriské akademii. Je nás zde celkem osm.Naší třídní učitelkou je slečna Agnes Krumlová.Dále je tu třídá Mágofágů.V té je též osm žáků a vede ji zástupce ředitele,náš milý pan Sariel von Gardarike. Poslední třídou je skupina Bab a Dědů Jagů pod vedením Sallari Alia. Další z kantorů jsou Raja Luthriela Lavreyová, Jackelin Mandragor,Victorie Climent-Guttieres a naše úžasná slečna ředitelka Gana Petrovna.

A co nás čeká příště ?
Můžete se těšit na rozhovor s jednou z žákyň z Didivodějské třídy !

Jestli vás zaujala Magoniteriská akademie magických umění,tak neváhejte a přihlašte se ! Ale máte čas pouze do 31.3.2013 !

Mazlíček

23. března 2013 v 20:23 | NatySs |  Other
Tak tady máte našeho mazlíčka :)

Prostor pro učitele a vedení

23. března 2013 v 15:38 | NatySs |  Magoniteriská akademie magických umění
Zde nechávám prostor pro mé učitele a jejich poznámky na mne.

Vítejte ve městě Magoniteris

23. března 2013 v 15:36 | NatySs |  Magoniteriská akademie magických umění
Omlouvám se,jestli je v názvu školy překlep,nebyla jsem si jistá
Dnes se stala velice zajímavá věc.Byla jsem přijata na akademii.A ne ledajakou.Na akademii,o které se všem zdá,na akademii magických umění.Tuto rubriku chci využívat jako možnost pro zanechání vzkazu ze školy a také bych vám tady s dovolením popisovala mýma očima vyučování (samožřejmě ne tím stylem: otevřete si sešity a teď udělejte tohle,...),spolužáky,učitele, prostředí.Můžete se podívat i na stránky školy ( http://magoniteris.blog.cz/ ) a mne najdete pod jménem NatySs Anett Sulai.Vše vám budu předkládat formou jakoby povídek,příběhů. Vyučování začíná 8.4.2013 a vy se kašdou neděli můžete těšit na vyprávění z vyučování ze školy ve městě Magoniteris !